Preview Alliance versus Alliance v Cyrodiilu

Krátce na úvod: Cyrodiil je centrální provincie Tamrielu. Nachází se v ní Imperial City, hlavní město Císařství a také hlavní cíl armád třech aliancí. Kdo se zmocní Imperial City, může korunovat svého Císaře. Kdo má Císaře, vládne Tamrielu. Nebo ne? Né tak docela.

DC

Samotné Imperial City je zavřené a nejde se do něj dostat, jediné, co můžete dělat je běhat kolem. Císaře tedy v Betě získala ta frakce, která byla v alianční válce nejúspěšnější – držela nejvíce měst a měla nejvíce aliančních bodů. Imperial City bude zavřené dokonce i při launchi samotné hry. Následující dojmy nám sdělili dva testeři, kteří v Cyrodiilu kooperovali.

„Když jsme pracně v noci z pátku na sobotu vylevelovali své postavy na level 10, neváhali jsme ani minutu a hned jsme se přihlásili do Cyrodiilu. Hrozně nás zajímalo, jak bude jeden z hlavních aspektů a taháků ESO vypadat v praxi. Bojový systém nás už během expení nadchl a my jsme se nemohli dočkat, až ho konečně vyzkoušíme proti hráčům. Tak, zmáčknout L, kliknout na domovskou kampaň a… přečkat načítací obrazovku .. a .. jsme tam!

Objevili jsme se v pravém horním rohu Cyrodiilu, hluboko v území Ebonheart Pactu. Hned jsme začali prozkoumávat okolí – město, ve kterém jsme byli vypadalo na PvP lokaci nezvykle živě a hemžilo se ozbrojenými NPC. Na první pohled nás uchvátila grafika, kterou jsme čekali mnohem slabší vzhledem k tomu, že vše kolem nás bylo naprosto zničitelné. Budovy i tak zapadaly do krajiny jako ulité.

Samozřejmě, že jsme okamžitě běželi zkontrolovat, co si budeme moci za případné těžce získané alianční body koupit. Vendoři v Cyrodiilu nabízí téměř vše – zbraně, zbroje, cetky i jídlo. Drobné rozčarování ovšem zavládlo, když jsme zjistili, že si nemůžete koupit kousek brnění. Můžete si koupit pouze bedničku, která Vám garantuje, že nějaký kousek obsahovat bude. Jaký, to je ale velká neznámá, a tak se může stát, že si ze dvou bedniček vytáhnete úplně ten samý předmět. Nevím, zda je to dobře, či špatně, ale je to fakt. Podobné je to i se zbraněmi a cetkami. Perličkou je, že si můžete dokonce i najmout žoldáky a rozmisťovat je po celém Cyrodiilu.

Po chvíli okukování předraženého zboží, které nabízeli vendoři jsme vyběhli ven z města a šli jsme zkontrolovat další význačné body na mapě. Brzy jsme zjistili pár základních věcí: V Cyrodiilu jsou 3 typy staveb, o které je možno válčit. 1. jsou velká města – mají několik valů hradeb, budovy, obchodníky a moou je vlastnit jednotlivé gildy. Tyto města mají vždy tři prapory, které je nutno obsadit, abyste mohli město dobýt. 2. jsou tvrze – jakési drobné paláce obehnány palisádou a dřevěnými zábranami, které ovšem mají jen bránu, žádnou hradbu, a jen jeden prapor, který je nutno obsadit, abyste je zabrali. Tyto vrze nemohou být vlastněny gildami. 3. typem struktur jsou potom podpůrné stavby kolem měst: Doly, Mlýny a Pily. Doly vylepšují danému městu hradby, pily vylepšují brány a mlýn vylepšuje posádku NPC vojáků. Čtvrtá věc, o kterou se bojuje je tak trochu specialita – jde o zásobovací cesty mězi městy, jejichž obsazením znemožňujete obléhaným městům získávat posily. Další, v Betě trochu méně prováděnou aktivitou je možnost kradení Elder Scrollů. Na začátku kampaně má každá strana dva, jeden obranný a jeden útočný. Elder Scrolly jsou dobře střeženy hluboko za frontovou linií v srdci nepřátelského území. Můžete je ukrást, ale v takovém případě se na mapě rozzáří Vaše pozice tak, aby všichni věděli, kde jste a mohli Vás pronásledovat. Pokud se Vám i přes to pvoede Elder Scroll donést do Vaší pevnosti, ve které uchováváte některý z Vašich Elder Scrollů, získáte buff navíc.

DC

Po tomto svižném rozkoukání jsme zamířili k frontové linii s Aldmeri Dominion, která se táhla daleko na jihu. Po cestě jsme narazili na malý tábor, ve kterém bylo několik Imperiálních NPC. Po zkušenostech z normálního světa jsme si mysleli, že NPC přejedeme jako parní válec a tak jsme zaútočili – Ouha! NPC nás smetla, aniž bychom jim nějak závažněji ublížili. Následoval ressurect opět hluboko v území Ebonheart Pactu (ressovacích míst je v Cyrodiilu po čertech málo, když umřete, zaděláváte si na velmi dlouhý běh). Napodruhé jsme se táboru už vyhly – Cyrodiilské NPC jsou úplně jiný kalibr než ty v normálním světě.

Po pár minutách běhu jsme konečně dorazili na frontu – k pevnosti Faregyl. Faregyl byl právě terčem dvoustranného útoku – z jedné jsme útočili my pod vlajkou Ebonheart Pactu, z druhé Daggerfallští. Aldmeri Dominion pak zuřivě bránili hradby. Abyste rozuměli, když začne bitva o nějakou pevnost, místo na mapě se rozzáří a všichni hráči se k němu okamžitě rozběhnou. To zaručuje boj epických rozměrů.

Na mém nepříliš výkonném stroji se mi to ani v řeži čítající několik desítek (možná stovku) hráčů ani nezaseklo – optimalizace se opět skvěle ukázala. Pod hradbami probíhal střet mezi našimi jednotkami a silami Daggerfall Covenantu, přičemž z hradeb na nás vojáci za překrásných efektů vylévali hořící olej. Já, který jsem hrál Templáře, jsem se v boji cítil trochu ztracen – měl jsem VELKÉ problémy poznat přítele od nepřítele (to je jeden z hlavních záporů Cyrodiilu) a neustále mi na hlavu dopadaly meteory a jiná plošná kouzla. Můj meč mi po pár vteřinách přišel proti magii nepřátel jako neškodné párátko. Obléhací stroje vypadaly nádherně: Masivní trebuchety, rychle balisty i obrovské beranidlo efektně ničily všechno, co jim přišlo do cesty. Po chvíli jsme začali nad Daggerfallem vyhrávat, ale i přes to si naše nezkušenost vybrala svoji daň a padli jsme pod náporem AoE kouzel Aldmerských kouzelníků.

DC

Smrt znamenala, že jsme se opět objevili PO ČERTECH DALEKO od bojiště a museli jsme opět velmi dlouho běžet, abychom se dostali zpět do akce. Když umřete, výrazně a na dlouho tím oslabíte svoji stranu. Když jsme konečně doběhli, hradba už byla prolomena. To naznačuje, že siege budou trvat jen v řádech desítek minut, určitě né déle. Hit pointy obranných staveb nejsou jinak vysoké. Vběhli jsme do pevnosti a zjistili, že Daggerfall Covenant už bitvu vzdal a ta se dále odbývá jen mezi námi a Aldmeri Dominion. Znovu jsme se zapojili a začali vyhrávat. Obránci po chvíli ztratili oba prapory na nádvoří pevnosti (obsadili jsme je tak, že jsme pod nimi měli více živých hráčů) a byli zatlačeni dovnitř tvrze. Tvrz jim poskytovala velké obranné výhody – jakési dřevěné balkónky, ze kterých mohli střílet kouzla a šípy. U poslední vlajky byl boj asi nejtěžší. I tam jsme nicméně zvítězili a najednou byla pevnost naše. Hurá, první vítězství!

Následoval útok na podpůrné stavby kolem města. Obsadit je bylo velmi, velmi jednoduché a zabralo to nanejvýš pár minut. Náš zerg dorazil a porazil menší zerg Aldmeri Dominion. Job well done.

Když jsme obsadili všechny stavby v okolí města, vydali jsme se dále na jich na území Dominie s cílem ukrást jeden z Elder Scrollů. Už zase pouze ve dvou, ale posíleni vítězstvím u pevnosti Faregyl. Po chvíli jsme na obzoru spatřili několik postaviček. Za několik vteřin se několik postaviček změnilo na dav, který se hnal naším směrem – zřejmě protiútok na Faregyl. Okamžitě jsme tedy vyklidili pole a začali utíkat mezi stromy. Někdo z útočníků nás ale viděl a tak se za námi pustili. Samozřejmě nám bylo jasné, že v přímém boji jsme bez šance, proto jsme pokračovali v taktickém ústupu a naše nohy hnala nechuť respawnout se zase až daleko na severu, kdybychom umřeli. Najednou jsme naštěstí spatřili jakési Ayleidské ruiny, jejichž pozůstatky se tyčily mezi stromy. Že by public dungeon?

DC

Rychle jsme vběhli dovnitř, stále pronásledováni početnou skupinou Aldmerských.Public dungeon to rozhodně nebyl – tedy alespoň né v té podobě, jak o nich mluvil Zenimax. Nikde nebylo ani živáčka, celé ruiny byly prázdné. Utíkali jsme tedy spletí chodem hlouběji a hlouběji, až se stalo nevyhnutelné – dorazili jsme na konec chodby. Tam nám došlo, že je s námi konec, tak jsme se připravili k poslední zoufalé obraně. A skutečně – za pár vteřin se přihnal doslova dav pronásledovatelů, kteří nás účinně zašlapali do země. Tím naše výprava do ruin skončila a my se opět respawnuli DALEKO, DALEKO na severu.

Panovala ponurá nálada. Naše výprava za svitkem skončila výpraskem a podle mapy Ebonheart Pact mezi tím ztratil dvě města (ano, PvP v Cyrodiilu probíhá velmi rychle). Rozhodli jsme se dát Cyrodiilu ještě jednu poslední šanci – jde se pro Elder Scroll!

Vydali jsme se tentokrát na východ, na území Daggerfall Covenantu. Po cestě jsme nic moc živého nepotkali, jednou nás napadl Nightblade, ale toho jsme naštěstí v boji 2 proti 1 dokázali porazit. Po několika minutách běhu jsme dorazili k jednoho z chrámů Covenantu, ve kterém byl podle mapy schovalý Elder Scroll.

Když jsme k němu dorazili, zjistili jsme, že je chrám bráněn skupinkou NPC. Po zkušenosti s tím, jak s námi zametli Císařští jsme si netroufli zaútočit na ně sami a tak jsme využili jediného taktického nástoje, který nám Cyrodiil dal – Zone Chatu.Po chvíli jsme tímto způsobem nasbírali početnou skupinu hráčů, se kterými jsme mohli vzít chrám útokem.

I když chrám bránily jen NPC, byl to více než vyrovnaný boj. Když jsme nakonec vyhráli, bylo nás o poznání méně. Tak, a bylo to tu – Elder Scroll se před námi třpytil v záři modrého magického světla. Teď ho jen vzít a .. V okamžiku, kdy jeden z hráčů Elder Scroll vzal, rozzářilo se na mapě světlo indikující naši pozici. Okamžitě jsme věděli, že to není dobré. A nebylo.

O několik minut později jsme se opět objevili ve starém známém startovním městě na severozápadě Cyrodiilu – beze svitku, ale se skvělými zážitky. Byli jsme nyní odhodláni Cyrodiil opustit a vrátit se zpět k PvE aspektům hry – ale jejda, nešlo to. Začalo panovat velké rozčarování, protože rozhodnutí, že hra hráče v Betě z Cyrodiilu nepustí nechápal snad vůbec nikdo. Ale o tom zase jindy.“

 
 

Celkově hodnotím PvP v ESO velmi kladně. Slibované epické bitvy se vážně odehrávají, hra při nich vážně funguje skvěle. Cyrodiil ale není jen místem velkých bitev, o čemž jsme se také přesvědčili. Je to místo menších potyček, mnoha úkolů, dungeonů, krásné krajiny a epických odměn. Už se nemůžeme dočkat, až tohle všechno zažijeme v live verzi hry.

pro ElderScrolls-Online.cz sesmolili Raven a Arto, Betatesteři zaseklí v Cyrodiilu.

final