The Elder Scrolls Lore – Díl 4.

V minulém díle jsme naši pouť historií ukončili ve střední době merethické, kdy se postupně rozpadá říše Altmer a následně vznikají nové národnosti rasy Mer. Vyhlášením samostatnosti a vznikem národa Ayleid se tedy dává do pohybu série tahanic a sporů, které mají za následek vznik samostatných národů po celém Tamrielu. Na území dnešní Bretonie se odtrhává klan Direnni a vytvářejí tak své vlastní království. Na mrazivém severu vzniká království Sněžných elfů, známých v dnešní době jako Falmer a hory na hranicích mezi Skyrim a Morrowindem obývají moudří Dwemer. Společenským sporům nebylo ušetřeno ani království Altmer na Summerset Isles. Ve společnosti Altmer se opět objevuje skupina elfů, která odmítá uctívání pouze osmi nejvyšších předků. Tuto skupinu vede prorok Veloth, který hlásá myšlenku, že uctíváni by měli být všichni předci Altmer a ne jen jejich část. Veloth dále předkládá myšlenku, že ne všechny Daedry jsou zlé, naopak existují i Daedry dobré, a není proto nic špatného na jejich uctívání. Zakládá tak společenství, které uctívá veškeré předky a tři dobré Daedry Boethiah, Azuru a Mephalu. Toto společenství elfů se kvůli neshodám s ostatními Altmer vydává spolu s jeho vůdcem, Velothem, na pouť přez celý Tamriel na území dnešního Morrowindu. V jejich svobodném a klidném odchodu se jim snaží zabránit bytost známá jako Trinimac spolu s jeho stoupenci z řad Altmer. Tento akt se Boethiah naprosto zhnusí a Trinimaca proto pozře a znetvoří na Daedru známou jako Malacath. Trinimacovi(Malacathovi) stoupenci jsou taktéž znetvořeni a vzniká tak rasa Orsimer, Orci. Ti jakožto nový národ jsou nuceni opustit Summerset Isles a Orsimer tak odchází do hor na hranicích Skyrim a High Rocku, kde později bojují o území s kolonisty z Atmory. Veloth se svými stoupenci úspěšně odchází do Morrowindu, kde budují svá první města a dávají si jméno Chimer. Tento nový národ má za sousedy mocné Dwemer, kteří nemají z přítomnosti Chimer v Morrowindu velkou radost a tyto dva národy mezi sebou vedou občasné potyčky a nájezdy na města Chimer či Dwemer.
Během této doby zuří na severním kontinentě, Atmoře, krutá občanské válka. Díky válce se vydává Nede(člověk), známý jako Ysgramor spolu se svými syny Yngolem, Ylgarem a dalšími na dlouhou plavbu směrem k dnešnímu Tamrielu. Tato skupinka přistává v severní části Skyrim, kde se setkává s bytostmi, které se označují jako Mer. Ysgramor proto tuto novou zem nazývá Mereth a se svolením Mer(Sněžných elfů) se zde usazuje. Po Ysgramorovi přicházejí z Atmory postupně další utečenci a na pobřeží Skyrim jsou zakládány osady a malá města. Největším z těchto měst je Saarthal, který je proto považován za hlavní město nové lidského civilizace. V tomto momentě je možné říci, že končí střední doba merethická a následuje doba pozdní.

Pozdní doba merethická

Hlavním symbolem začátku pozdní doby merethické je rychlé množení a růst lidské civilizace. Ten z povzdálí tiše pozorují Sněžní elfové a zjišťují, že z malého národa, který nepovažovali za nebezpečný ba dokonce přátelský či podřadný, se najednou stává hrozba pro jejich civilizaci. Rozhodnou se proto k hrůznému, ale efektivnímu činu, kterým tento problém vyřeší jednou pro vždy. Elfové na lidské osady zaútočí a systematicky postupně vraždí a zotročují veškeré obyvatele měst a osad, na které během svého plenění narazí. Řádění elfů neujde ani Saarthal, který je kompletně srovnán se zemí a tento incident je později označován jako „Night of Tears“. Lidští otroci jsou následně odvlečeni do High Rocku, kde jsou elfy využíváni k podřadné práci. Z postupného křížení lidské a elfské rasy po dlouhých letech vzniká v High Rocku rasa Bretonů. Jediný, kdo tento masakr přežije je Ysgramor se syny, kteří utíkají zpět na Atmoru. Po přistání v Atmoře, Ysgramor sestavuje armádu pomstychtivých válečníků, takzvaných 500 Companions a vydávají se nazpět k Tamrielu na válečné tažení proti Sněžným elfům.

Během plavby se válečná flotila dostává do silné bouře, během které je potopeno několik lodí. Ysgramor a jeho synové, kteří každý vedou svou loď jsou během bouře rozděleni a z bouře vyplouvá pouze Ysgramor a Ylgar. Ysgramor se proto vydává hledat svého ztraceného syna Yngola, ale nachází pouze vrak lodi a posádku povražděnou mořskými duchy, které Ysgramor do jednoho pozabíjí. Svého syna následně pohřbí dle tradic Atmory a místo jeho odpočinku je dnes známo jako Yngol Barrow. Po pohřbení svého syna se Ysgramor a jeho armáda vydávají směrem k Saarthalu, kde svádí velkou a krvavou bitvu se Sněžnými elfy. Saarthal je nakonec úspěšně dobyt a na jeho ruinách je založeno nové město. Během obnovy je založen takzvaný Circle of Captains, který rozhodne, že kapitáni každé z lodí spolu s posádkou se rozejdou ze Saarthalu všemi směry a uvedou tak do pohybu největší expanzi lidi na Tamrielu.

Během této expanze jsou systematicky pleněny osady a města Sněžných elfů, kteří jsou vražděni a na tomto národě je tak prováděna totální genocida. Ysgramor zůstává ve Skyrim, kde ničí zbytky civilizace elfů. Poslední z civilizace Snežných elfů se nakonec stahují do podzemí, kde je přijímají Dwemeři, kteří je pomocí jedovatých hub přeměňují na Falmer a následně je využívají jako otroky. Během tažení nalézá Ysgramor hrob svého druhého syna a v místě jeho posledního odpočinku zakládá město, které je pojmenováno jako Windhelm. Ysgramor toto město prohlašuje za hlavní město první říše lidí a stává se tak jejím prvním králem, zakládá první dynastii vládců a tvoří první runový jazyk lidí úpravou jazyka Sněžných elfů. Ve Windhelmu je proto na jeho počest vystavěn obrovský palác, ze kterého Ysgramor vládne. Ysgramor nakonec umírá a je pochován v hrobce kde je jeho hrob nasměrován tak, aby se mohl do konce věků dívat na dalekou Atmoru. Vliv lidí se postupně rozrůstá až k okrajům Black Marsh, kde jsou loveni a zotročováni Ayleidy a z těchto otroků po mnoha generacích vzniká rasa Imperialů.

Atmořané si s sebou z domoviny samozřejmě přinesli i náboženství, které se později bohužel stalo důvodem občanské války. Původní náboženství lidí spočívalo v uctívání totemických zvířecích duchů, kteří představovali osm Aeder, tvůrce Mundusu. Hlavním zvířecím duchem byl drak, zástupce Akatoshe. Právě okolo tohoto ducha vznikl kult, známý jako Dragon Cult, který si uctívání Akatoshe vysvětlil po svém. Tito kultisté neuctívají Akatoshe, ale jeho potomky, draky, v čele s Alduinem, na jejichž počest staví chrám známý jako Labyrinthian. Drakům se samozřejmě tento akt líbil a neměli proto problém se pasovat do role vládců lidí. Draci se totiž(právem) považovali za potomky Akatoshe, z čehož pramenila jejich logická nadřazenost nad lidmi a elfy. Navíc v kultuře draků jsou pojmy jako právo a pravda silně spojovány s mocí. Z toho pro draky pramenil fakt, že protože jsou lidem a elfům nadřazeni z pozice síly, mají proto práva a pravda draků vyšší postavení. Draci nevládli lidem přímo, ale přes dračí kněze, kterým propůjčili velikou moc a pasovali je do rolí králů. Tito kněží jasně definovali společenská pravidla a práva a udržovali tak mír mezi lidmi a draky. Cenou za tento mír byly značné oběti a dary majetku, díky čemuž se kněží stali zkorumpovanými a národ lidí si tak de-facto zotročili. Tento styl vlády se samozřejmě lidem nelíbil a začali tak odmítat dary a oběti dračím kněžím. Jakmile se tyto informace doslechly drakům, okamžitě na „bezvěrce“ zaútočili a jakýkoliv odpor potlačili, což mělo za následek vypuknutí občanské války známé jako Dragon War. O té až příště.