The Elder Scrolls Lore – Díl 2.

V minulém díle jsme se dozvěděli, k jakým událostem došlo před samotným započetím tvorby Mundusu a zde také dnes navážeme. Víme tedy, že v určitý moment Lorkhan položil základní kameny Mundusu. Při tvorbě této pláně Lorkhan v určitý moment narazil na vcelku velký problém. Mundus velmi pravděpodobně koncipoval jako svoje mistrovské dílo, ale již nepočítal s faktem, že jeho energie či moc kterou vládl nebude na projekt takových rozměrů stačit. Využívá proto svých schopností a ostatní et Ada z linie Padomay přesvědčuje, aby mu s jeho výtvorem pomohli. Tyto bytosti můžeme od této chvíle označovat jako Aedry. Asi nejdůležitější Aedrou je Magnus, který se stává hlavním architektem a za podobu Nirnu tak vděčíme hlavně této bytosti.

Stavba Mundusu tak probíhala v plném proudu až do momentu, kdy Aedry zjistily, že tím, jak Mundus staví se také stávají jeho součástí a zároveň jim ubývá jejich životní energie. Jakmile tuto skutečnost Aedry zjistily tak Mundus i s Lorkhanem zavrhly a snažili se Mundus opustit. Magnus, protože měl v té době nejvíce energie uprchl jako první a v „obalu“ Mundusu svým únikem vytvořil obrovskou thlinu, kterou dnes obyvatelé Nirnu považují za Slunce. Jakmile si ostatní Aedry všimly, že Magnusovi se podařilo uniknout, pokusili se o útěk taktéž. Jelikož jim tvorba Mundusu odčerpala mnohem více energie, nevytvořily v obalu tak velké trhliny, ale pouze malé škvíry. Těmto malým trhlinkám dnes obyvatelé Nirnu řikají hvězdy. Od tohoto okamžiku z těchto trhlin do Aetheriusu proudí na pláň Mundusu energie známa jako Magicka a pomocí ní jsou obyvatelé Nirnu schopni kouzlit. Některé Aedry na únik z Mundusu už neměly dost energie a tak se rozhodly, že zbytek své energie odevzdají tvorbě Mundusu úplně. Tyto Aedry se tak staly takzvanými „Earthbones“ neboli kostmi Země. V tomto momentě se dva hlavní stvořitelské mýty a sice imperiální a altmerský začínají značně lišit. Nejprve si popíšeme ten altmerský.

V altmerském mýtu je pojem Earthbones popisovát tak, že část Aeder se stala něčím, co je možné označit jako zemskou masu, po které nyní obyvatelé Nirnu kráčí(vzásadě se pro stvoření obětovaly) a druhá část sestoupila na Nirn v podobě bytostí známých jako Ehlnofey. Mezi těmito bytostmi vynikala jedna, která si říkala Auri-El. Auri-El kolem sebe všechny známé Ehlnofey sjednotil a vyhlásil válku Lorhkanovi, který je díky lsti připravil o jejich nesmrtelnost a moc. Válka byla strašlivá a krutá, ale po mnoha bitvách Auri-El a Ehlnofey vítězí a Lorhkanovi je následně vytrhnuto jeho srdce z těla. Ehlnofey se lorkhanovo srdce pokusili zničit, ale nemohli, protože v té době byl Lorkhan tak úzce spjat s existencí Nirnu, že jeho srdce bylo vlastně také srdcem Nirnu. Proto Ehlnofey srdce zahazují někam na povrch Nirnu, kde po dopadu vytváří obrovskou horu(sopku) pozdějí známou jako Red Mountain a jeho tělo vytvoří dva měsíce, které obýhají dnešní Nirn. Po těchto událostech zakládá Auri-El spolu s Ehlnofey první království zvané Aldmeris a Ehlnofey si dávají jméno Aldmer. Následně Auri-El svůj národ opouští aby spolu se zbývajícími dostatečně mocnými Aedrami mohl dohlížet na své děti a zakládá tak pantheon bohů známý jako „Eight Divines“. Tyto Aedry je od této chvíle možné spatřit na noční obloze jako tělesa, která Nirn obýhají. Království Aldmerů velmi dlouho prosperuje, ale v jeden okamžik se objevuje početná skupina Ehlnofey, kteří byly celá tisíciletí považováni za ztracené. Tito Ehlnofey jsou rasou Aldmer považováni za zdegenerované a nečisté díky nemocem, které během časů prodělávali. Pravděpodobně z těchto důvodů mezi Aldmer a „kočovnými“ Ehlnofey propuká obrovská válka, jejímiž následky jsou vytvořeny obrovské oceány, které dnes oddělují Tamriel, Atmoru, Akavir a Yokundu. Díky oceánům, které Aldmer a kočovné Ehlnofey oddělují je tak válka ukončena a z Aldmer se postupem času stává rasa Mer a z kočovných Ehlnofey se stávají původní obyvatelé Yokundy, Atmory a Akaviru.

V imperiálním mýtu jsou Earthbones chápány jako Aedry, které se obětovaly a staly se zemskou masou, po které dnešní obyvatelé kráčejí. Role Lorkhana je taktéž naprosto rozdílná. Když Lorkhan viděl, jak Magnus a ostatní Aedry z Mundusu uprchli aniž by Mundus dokončili a ostatní přitomné Aedry již nijak do tvorby nezasáhnou, rozhodl se k zoufalému hrdinskému činu. Lorkhan vzal veškerou svou životní enrgii a použil ji k dokončení svého díla. V jednom momentě si vyrval srdce z těla a hodil jej na Nirn a v místě dopadu jeho srdce vyrostla hora, známá jako Red Mountain. Tímto činem vnukl Nirnu život, povstaly tak rasy Mer a Nede(lidé) a z jeho bezvládného těla se zformovaly dva měsíce, které Nirn dnes obíhají. V tomto momentě ovšem stále zbývala ještě poslední osmičlenná skupina Aeder. Po shlédnutí Lorkhanova skutku si tato skupina uvědomila, že Mundus a hlavně Nirn má cenu chránit a dohližet na jeho vývoj, protože minimálně jedna z Aeder v tento život věřila víc, než v život svůj. Stali se tak neviditelnými správci a ochránci, kteří každý den dohližejí na všechny bytosti na Nirnu a chrání je před nástrahami Oblivionu. Stali se Eight Divines a obyvatelé Nirnu je tak mohou každou noc spatřit na noční obloze, jak nad jejich životy bdí.

Tímto povídáním máme mýtus o stvoření zasebou a přiště se podíváme na dobu Merethickou.