Dřina a triumfy vládce – Od jeho výsosti krále Emerica

Kapitola 3: U bran Daggerfallu

 

12 let po bitvě o Granden Tor, království High Rocku, obchodní lodě Wayrestu, a město Sentinel obchodovaly ve všech koutech Tamrielu. V domě mého otce ve Wayrestu jsem se naučil sledovat zásilky, vést účty, a sledovat kolísání měn, ale Pierric z Cumberlandu znal povahu světa, a nechtěl, aby jeho syn znal jen umění míru a obchodu. Každé ráno jsem tedy cvičil s velitelem stráží Cumberlandů, a každé odpoledne jsem se učil jízdě na koni společně s Meneviiskými Dragouny. Nešlo však jen o trénink: Každé léto jsem cestoval jako poručík ostrrahy Evermorské karavany, a 6x jsme bojovali s bandity, gobliny, a barbary z oblasti Reach.

KingEmeric

Měl jsem štěstí, že jsem měl možnost strávit tolik času s čepelí v ruce, protože v roce 541 2. Éry, kdy mi bylo asi 20, Durcorach zvaný Černý Drak povolal kmeny barbarů z oblasti Reach do války. Vyhrnuli se z jejich horských táborů jako mravenci z rozkopaného mraveniště, a napadli oblast Bankorai, kde pletili, pálili, a loupili. Po třech dnech obléhání město Evermore kapitulovalo před touto ničemnou hordou. země byla vypálená a vyrabovaná, a lidi zmasakrováni. Hallin´s Stand se držel déle, nicméně nakonec taky padl. Během několika dní barbaři překročili Bjoulsae a řídili se na samotný Wayrest. V té chvíli byli všichni vděční, že král Gardner vybudoval nové zdi a cimbuří okolo města, protože se Wayrest rozrůstal tak rychle, že staré opevnění už dávno pohltil. Hordy lidí se sunuli do Waayrestu ve strachu před barbary, a brzy to vypadalo tak, že se do něj přesunula celá města Menevia, Gavaudon, a Alcaire. Když barbaři z Reache napadli Wayrest, nikomu nevadila skutečnost, že je město přeplněné, a každý byl rád, že je před obléhajícími barbary v bezpečí.

Tak započalo velké obléhání Wayrestu, kdy po 57 dní a nocí Bretonští válečníci ze Stormhavenu obsadili zdi, a odráželi ničemné hordy těch špinavých barbarů. Reachmeni neměli žádné mobléhací stroje, a tak nebyli schopni prolomit zdivo, a psotrádali i lodě, takže nebyli schopni bokovat náš přístav a vyhladovět město. Byl to konec Durcorachovy invaze do High Rocku? Samozřejmě, že ne. Reachmenští válečníci, i když jsou nebojácní a strašliví, nejsou trpěliví. Černý Drak s jeho armádou přestal obléhat město, nechal nás uvnitř, a odpochodoval na západ do Glenumbry. Tamní obyvatelé byli překvapeni, a tak byl tento městský stát donucen kapitulovat a byl vyrabován. Pak Durcorach obrátil svůj zrak na jih – k Daggerfallu.

Naštěstí král Gardner dbal mé rady, abychom pomocí obchodích lidí přesunuli do Daggerfallu všechny Dragouny z Wayrestu. Tak jsem se ocitl v prvních liniích těch nejlepších mužů Wayrestu, a najel jsem společně s nimi do zad nepřátelským Reachmenům před Daggerfallem. Každý Breton zná historky o tom, jak byli Bojovníci Černého Draka překvapeni, a já sám jsem srazil Durcorachovi hlavu, a roztrhl jeho špinavý praporec. Každý ví o hrdinném výpadu rytířů Daggerfallu, který vedl statečně král Bergamot, a jak jsme společně drtili armády těch pohanských horalů, a země nasákla jejich krví.

Jen dva týdny po té jsem se díval na vládce Daggerfallu, Camlornu, Sornhelmu, Evermoru, a Wayrestu, kteří přede mnou sklopili své hlavy, a podepsali smlouvu o prvním Daggerfall Covenantu.

Kapitola 6: Ranserova válka – Wayrest obležen

 
Od mého nástupu na trůn v roce 563 2. Éry jsem já a moji rádci řešil důležitou otázku: Kdo se stane mojí královnou? Král Ranser ze Shornhelmu měl krásnou dceru, princeznu Rayelle, a nabídl mi její ruku. Samozřejmě, že jsem byl téměř rozhodnut tuto nabídku přijmout, ale v tom, při návštěvě Sentinelu můj zrak spočinul na princezně Maraye, dceři krále Kahara´jada. Od toho momentu jsem přísahal, že Wayrest nebude mít jinou královnu, než Marayu. Ve sňatku s ní spočíval další důležitý benefit – dohoda mezi Daggelfall Covenantem a Hammerfellem, která posloužila pro dobro nás všech.

Král Ranser, naneštěstí, nesdílel můj názor na sňatek a Marayou a odmítnůtí jeho dcery jej velice zarmoutilo. Stáhl svého ambasadora ze dvora ve Wayrestu, a i přesto, že byl pozván na svatbu mě a Marayi na jaře roku 566 2. Éry, nepřijel. Možná jsem měl věnovat více pozornosti Ranserovým náladám a rozmarům, ale byl jsem tak unešen mojí nevěstou a obchodními záležitostmi v Illiacké zátoce, že mi Shornhelm a jeho král nepřišli důležití. Tahle chyba mě málem stála můj trůn.

Téměř celý rok byl Ranser zticha a posiloval svoji armádu, najímal žoldáky za každičký zbytek zlata v jeho městě. Pak, v Last Seedů roku 566 2. Éry vyrazil z armádou ze Shornhelmu na jih. Ranser prošel městy Alcaire a Menevia téměř bez odporu, protože jsme na jeho útok nebyli připraveni. Předvoj armády Ransera dorazil k Wayrestu ve chvíli, kdy jsme se snažili narychlo posílit domobranu. To byl okamžik pravdy, protože Ranser mohl v tu chvíli dobýt Wayrest během hodiny.

Naštěstí jsem byl přítomen u brány společně s mojí Cumberlandskou střáží. Rozpoznal jsem vážnost situace, a vyrazil jsem do útoku proti zaskočenému nepříteli. Moji muži byli v plné zborji a já – i když nevyzbrojen – jsem držel očarovaný Orichalcký Skalpel – skvělý široký meč, o kterém se zmiňují mnohé básně. Naši nepřátelé byli většinou veteráni, a jejich řasy stály nepohnutě až do chvíle, než se ozval hrom označující přicházející bouřku. Jejich koně – vystrašeni nenadálým hlukem – vyrazili přímo proti mně, a Skalpel se prořezával jejich hrdla a lebky. Nepřátelé se brzy dali na útěk.

Ve chvíli, kdy dorazily Ranserovy hlavní síly, jsme byli všichni v bezpečí za hradbami města, ale krále to neodradilo. A tak se Wayrest ocitl znovu v obležení, a Ranser, který byl chytřejší, než Reachmeni, přivezl i obléhací zbraně.

Kapitola 10: Předvolání osudu
 

S koncem obléhání Wayrestu, a porážkou Ransera můj příběh pomalu končí. Četli jste o mém mládí v Cumberlandském domě, jak můj otec Lord Pierric dohlížel na můj výcvik nejen v umění obchodu, ale i v umění války, a vedení státu. O mém prvním velkém vítězství nad Durcorachem u bran Daggerfallu. Dočetli jste se o příchodu Knahatenské chřipky, o tom, jak mi vzala otce a celou moji rodinu ve Wayrestu, stejně tak jako rodinu krále, a ponechala trůn bez vládce a v chaosu. Teď víte, že mi přijetí trůnu Wayrestu neudělalo žádnou radost. Víte o zlaté ráží, která se objevila v den mé korunovace a byla jasnější, než samotné slunce. To byl vzkaz bohů, kteří rozehnali všechny mé obavy, a pomohli mi ukovat spojenectví i s mými největšími rivaly.

Dozvěděli jste se o pravé historii Ranserovy války, a o tom, jak vedla k utvoření druhého, ještě lepšího Daggerfall Covenantu, který přijmul za členy Redguardy z Hammerfellu a Orky z Orsinia, kteří nám přišli na pomoc v době nejvyšší potřeby. Svobodní lidé severozápadního Tamrielu se postaví každému nebezpečí, ať už vnějšímu, nebo vnitřnímu.

Naše odhodlání bylo brzy otestováno. V roce 579 2. Éry Císař Varen, se kterým jsem zrovnaa sjednával dohodu, zmizel z Imperial City, a Cyrodiil zase znovu upadl pod nadvládu Daedrických posluhovačů. Během Varenovy nevysvětlené nepřítomnosti si uzurpovala trůn „císařovna“ Clivia. Od té doby se srdce Císařství proměnilo v říši šílenství, vražd, a děsivých skutků. Ale pro dobro našich lidí – všech lidí v Tamrielu – pravý plamen Císařství lidí nadále hoří – V srdci Daggerfall Covenantu. Jsou to strašlivé časy, ale náš osud leží před námi – musíme pochodovat do Cyrodiilu, svrhnout nepravou císařovnu a celý její špinavý rod, a obnovit Tamrielské Císařství. Až bude sjednán mír, prinvinciím bude vládnout klid a spravedlnost, nikoliv krev a oheň.

final